Svátky ČR a jejich význam v dnešní společnosti
Dnešní státní a ostatní svátky jsou již poměrně málo slavené opravdu celospolečensky, pro většinu jsou naopak vítané volno vhodné k prodloužení víkendu či "šetření" dovolené… Nabízí se tak otázka, zdali dávají v dnešní jednak ateistické, jednak rozdrobené společnosti smysl a zda není snad čas je změnit nebo zrušit.
Současné svátky a jejich význam mým pohledem a současným pochopením:
-
- leden – Obnova samostatné ČR - z tohoto pohledu není moc co slavit, je to spíš moment smutku… v širším významu se ale překrývá s vánočním obdobím jako novým začátkem, tento předěl je však spíše umělým předělem kvůli změně nějakého čísla, ale očividně každá záminka pro pitá v naší společnosti dobrá.
-
- května – Svátek práce - nesmyslný název pro svátek sociálního státu, který si sami platíme a kterým bychom si měli zajišťovat, že nikdo není sdírán z kůže, že důstojný život je dosažitelný, o nemohoucí je postaráno, zdravotnictví a školství fungují… je škoda, že tento rozměr je málo akcentován a neslaven.
-
- května – Den vítězství - dává smysl si konec poslední světové války připomínat, byl to obludný konflikt zasahující velké množství lidí a působící nesmírné množství utrpení… s odcházejícími pamětníky a účastníky bychom ale měli celosvětově zvážit přesun k oslavě vítězství svobody a demokracie nad diktaturami, byť v Česku pro to máme jiná, bližší, data.
-
- července – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - pro většinu populace nic neříkající svátek, pro poučené historický bod vymezení se proti německým sousedům a boj za rozšiřování křesťanství v lokálních jazycích… nakolik dává slavit půtky dávných vládců? Mě nikoliv.
-
- července – Den upálení mistra Jana Husa - opět další svátek oslavující důležitý bod pro politiky hrající na národní strunu a historiky… osobně vlastně nerozumím proč si takto připomínat člověka co bojoval sice za dobrou věc, ale na špatném místě a ve špatný čas, jehož činnost zde nakonec vedla ke krvavým válkám…
-
- září – Den české státnosti (sv. Václav) - ke dvěma předchozím patří i další, který je podle našich předků hoden neustálého připomínání základů naší státnosti, pro mě ale naše státnosti začíná spíše až 1918… ano předtím tu byla řada útvarů se kterými naši předchůdci sympatizovali, či nikoliv, nevidím ale v jejich existenci pojítko se současností, které by umožňovalo říct: tak zde to začalo, odsud jsme to my…
-
- říjen – Den vzniku Československa - proč slavit den vzniku dnes již neexistujícího státu? Protože přesně od tohoto bodu jsme to my kdo si začal řídit jakým směrem se to tu bude ubírat a to je důležitý a přelomový bod, byť nám to ne vždy jde úplně dobře… a rozhodne to stojí za to slavit, stejně jako slavíme svá životní jubilea.
-
- listopad – Den boje za svobodu a demokracii - pod tímto datem si připomínáme hned dvě události: boj studentů za svobodu a demokracii v roce 1939 a 1989. Obě jsou velké definiční body současnosti, které je nutné připomínat, tak aby nedošlo k vyprázdnění jejich důležitosti a ztráty ostražitosti ke vztahu k demokracii a svobodě.
A pak máme mezi státními svátky zamíchané i přes sekularizovanost státu dva křesťanské:
- Velikonoce – pondělí a pátek
- Vánoce – tři dny celkem
Lidé si na ně zvykli, ale řada lidí (ať už ateistů, či věřících jiných náboženství by je uvítala jinak)… nehledě na to, že souběžnost svátků pro všechny působí problémy v práci, dopravou i ubytováním…
V úvodu jsem avizoval návrh, který by lépe reflektoval současnou společenskou realitu. Jak by to mohlo vypadat? Osobně bych nechal jen státní svátky, které nás bezprostředně pojí s naším současným státem:
-
- květen
-
- říjen
-
- listopad
Dále doplněné o 5 dní náboženských svátků, které by si mohl člověk vybrat v libovolném termínu, přičemž v termíny hlavních světových náboženství by nesměla být jeho žádost zaměstnavatelem zcela odmítnuta.
Jenže, přiznejme si, není politicky průchozí zrušit 5 dní placených státních svátků (a přesunutí do významných dní), takže nejprůchodnější by bylo je prostě přidat do povinné placené dovolené, ať si je každý vybere, kdy uzná za vhodné.