Jan Drábek

Dlouhou dobou osvědčený (přes 125 let) způsob léčby kyfózy, jeho nošení není nic příjemného. Každý ho snáší jinak, přeci jen váží něco pod 15 kg, někdo je rád, že se dostane k počítači a na záchod, jiný si v klidu zahraje badminton (jako já :D).

Vzhledem k tomu, že mám se sádrovým korzetem bohaté zkušenosti (2 měsíce a 3 týdny) rád se s vámi o ně podělím.

Jak to vypadá?

Dva centimetry tlustá, kolem patnácti kilogramů těžká sádra. K čištění máte k dispozici dva otvory o velikosti cca 20×15 centimetrů. Jeden ve předu, druhý vzadu.

Nahoře končí přibližně v 2/5 krku a na přední části „krčního“ kruhu je místo pro ohryzek. Korzet je v tomto místě vykousnutý.

Dole končí korzet tak akorát…

První vrstva obsahuje dvojitou textilní tkaninu a pod ní 3 milimetrovou vrstvu nějaké měkké pěny. Jak se to čistí?

Čištění se provádí pomocí asi 40 cm dlouhé „špachtle“ na jejíž konec se omotá kousek vaty a ten se navlhčí alpou a správnými otvory dostává na správná místa. Alpa je zároveň osvěžující, a čištění můžete časem zvládnout sami.

Sádrování

Na sádrovně vás navlečou do dvojité „košile“ (jen prostřižené otvory na ruce). Pak se natáhnete a narovnáte do speciálního zavěšení.

Samotné sádrování probíhá pomocí sádrových obvazů, je to docela rychlé, akorát vzhledem k tloušťce 2 centimetrů schne celý den a noc. (Naštěstí nejvíc zatuhne po 15 minutách – na ten pocit tepla chemickou reakcí sádry se nedá zapomenout.)

Teď vás odvezou na pokoj kam dotáhnou větrák a nechají na vás foukat teplý vzduch, což je ve 30° značně nepříjemné. (Sestřičky byly naštěstí tak hodné, že mi donesly pár ručníků abych si mohl zakrýt korzetem nechráněné části těla.)

Když dosychá neměli byste se pokoušet vstát, síly při vstávání by mohli způsobit, že prostě korzet praskne.

Ležení

Ležet třeba na boku se dá s pomocí klínů a ležení na břiše pomocí velkého polštáře (na tom ležíte hrudí – korzetem).

Jako mnohem lepší náhradu klínu jsem našel polštářky 40×30 s trochu tužší výplní (nic měkkého).

Doma, vzhledem k tomu, že mám středně měkkou matraci, jsem nepotřeboval polštář při ležení na břichu.

Pokud zrovna spíte na břichu nebo na zádech nepoužívejte polštář (stejně by jste nemohli dýchat), polštář sám o sobě není vůbec dobrý nápad, akorát si tím více deformujete krční páteř (uvažujeme případ ležení na břichu nebo na zádech).

Spíte-li na bocích je polštářek s výškou asi 5 cm potřeba! K udržení páteře v rovině.

Převalování (na posteli)

Především musíte mít postel širokou minimálně 90 centimetrů (snad dneska standart). Vzhledem k velké váze se změna poloh (= převalování) velmi doporučuje, jako prevence před otlačením a poškozením kůže.

Pro převalení se bohužel musíte téměř zcela probrat, je potřeba se posunout opačným směrem než kam se budete chtít převalit a naklonit se trochu na bok. Těsně před samotným převalením musíte příslušnou ruku natáhnout podél těla (aby jste si ji nevykloubili a taky aby jste se příliš nezbrzdili). Vstávání (z postele)

Existují tři způsoby vstávání, první je nejnáročnější a většinou potřebuje trojúhelník (to co je v nemocnicích nad postelemi). Tento způsob vás naučí v nemocnici.

Poprvé když jsem vstal, postupně se mi úplně zatmělo před očima (absolutní tma), naštěstí to bylo hned u postele a já to čekal.

Druhý způsob vyžaduje otočení na břicho a potom nohami napřed „sklouznete“ na podlahu kam si kleknete a pak si stoupnete. Je docela spolehlivý, akorát je trošinku zdlouhavý, kvůli převalení.

Třetí způsob mě přijde jako zdaleka nejlepší, potřebuje aby vaše postel neměla čelo a za koncem postele bylo volné místo. Jednoduše se sesunete (na břichu i na zádech – je to jedno) po posteli dolů a na kolena.

Ulehání (do postele)

Můžete na břicho, stylem placky, neřízené střely… výběr je na vás.

Nebo na záda z sedu. Pokud sedíte na boku postele uleháme tak trochu na bok, tudíž dejte ruku podél těla.

Pokud uleháte z čela postele raději se položte víc na kraj a na druhý se dostrkejte.

V obou případech se bezpečně ubezpečte jestli máte za sebou dost místa, pokud ne praštili by jste se vlastní vahou do hlavy třeba o stěnu, o čelo postele a to by mohlo být dost vážné. (Rozražená lebka, fraktura lebky, zlomený obratel..)

Oblékání

Oblékání není žádná hračka. Spodky oblékáte způsobem, že je do jedné ruky chytíte a protilehlou nohou se snažíte do nich dostat, poté je druhou rukou chytíte dostatečně nízko, aby jste jimi protáhli i druhou nohu.

Oblékání ponožek je trochu jednodušší, zvednete nohu dozadu („zakopnete“), tak aby chodidlo bylo co nejvýše. Poté je položíte třeba na stůl, vrchní hranu sedačky (…), tzn. stojíte k tomu zády, a oběma rukama nasadíte ponožku. Tento postup by teoreticky šel i ve vzduchu, jenže já při tom chytl křeč na 2 minuty…

Kalhoty, kraťasy a spodky můžete dávat i pod korzet (tam je potřeba aby měli gumu, jinak budou padat).

Jako nejlepší oblečení se mi osvědčilo dát si akorát trenky (volné), zastrčit je pod korzet (jen kousek) a z oblečení to bylo vše (bodejť, bylo >30°C). Bohužel se musíte smířit s tím, že rozedřete vrchní hranu :(.

S tričkem není co řešit. Díky povrchové úpravě korzetu sádra nebarvila a ani příliš nedřela.

Nastupování do auta

Nastupování do auta díky malým dveřím komplikovanější. Je třeba před samým nastupováním jít do půldřepu a pomalu nahoru našikmo přímo do auta.

Nebo pokud má vaše auto střešní lyžiny tak se jich chytit a opřít se o ně.

Vystupování je podobným způsobem, doporučuji nohami napřed :D

Schody

Na schody dejte pozor, raději choďte pomalu a opatrně, nechci ani domyslet co by se mohlo stát…

Sezení

Nejdřív o okraj postele, později i na židli, i když zprvu jsem měl dojem, že opěradlo mě v žádném případě nemůže udžet. Později zjistíte, že většina židlí má špatně tvarované opěradlo do mírného záklonu, takže se při opření škrtíte.

Jídlo

Ze začátku se toho do vás moc nevejde, nejvíc korzet tlačí právě v oblastí břicha, časem si zvyknete a obnovíte původní stravovací „plán“.

Naučíte se jíst podle správně etikety, s poloplnou lžící (s plnou stejně polovinu vylijete než dojte do výšky úst a akorát vás to pocáká) a žádným nakláněním nad stůl (s korzetem to moc nejde).

Obouvání

Jediným způsobem jak si obout šněrovací boty (nízké) je nechat si je zavázané a vždy do nich jen vklouznout, nejlépe pomocí lžíce (aby se tak brzy nezničily).

Sandálky si nezaděláte, budete muset někoho požádat.

Pohyb

Ze začátku se vám bude chtít nejvíc ležet. Jakékoliv stání, sezení vás příliš rychle vyčerpá, takže nakonec budete rádi, že si můžete zase lehnout.

Tenhle stav trvá asi 14 dní, ale může trvat i déle v závislosti na tom jestli budete pořád ležet nebo i vstávat a taky na jak dlouho.

První vycházky do kopce byli na mě hodně náročné, chyběl mi kyslík a začala se mi motat hlava. Na prvním kopci jsem si musel neodkladně lehnout, proto se berte na všechny vycházky s sebou deku.

U dalších vycházek se stav zlepšoval. Nakonec jsem zvládl 8 kilometrovou tůru neznámým terénem, který byl na mapě nakreslen dvakrát menší a ještě málo podrobně (a ještě k tomu kopřivami).

Jak jsem zmínil úplně nahoře i badminton se s tím dá hrát. Akorát nechoďte příliš do záklonu, z toho velmi rychle začnou bolet záda. A příliš neskákejte, chcete-li šetřit svou pánev. Sbírání míčku není příliš pohodlné, takže je hrát spíš rekreačně než závodně.

Od vody držte velký odstup, v tom by jste se dozajista utopili. Jezdit na kole, kolečkových bruslích je holý nesmysl (pokud se nechcete zabít).

Sbírání věcí ze země

Pokud potřebujete něco sebrat ze země, něco vám vypadlo, klekněte si k tomu. Ještě by jste si mohli dřepnout, jenže tam hrozí vážné riziko ztráty rovnováhy a pádu.

Hygiena

Můžete si bez problémů osprchovat nohy, pohlaví, ruce, hlavu (i vlasy). Do podpaží se dostává trochu hůře, díky obrovskému objemu korzetu.

Pokud si chcete umýt vlasy, je k tomu lepší vana než sprcha. Opřete se hlavou o kraj vany (hlava je vevnitř), a můžete mít. Ze začátku si můžete kolem krku dát ručník aby vám tam nic nezateklo (není to zrovna příjemné).

Čištění pod korzetem jsem už líčil nahoře, přesto pár tipů jak se dostat do obtížných míst.

Do oblasti boků se nejlépe dostane zespodu při pozici na opačném boku.

Nehty na nohou si neostříháte, nejde tam dosáhnout, zřejmě budete muset někoho požádat.

Škola

Vzhledem k tomu, že jsem to měl většinu času přes prázdniny do školy jsem nemusel, první týden po prázdninách jsem do školy chodil jen týden, pak jsem šel na sundání. Každopádně to jde, 5 minut je dost pro přesun z jednoho koutu školy na ten úplně protilehlý (přes tři patra schodů se zastávkou u skříněk pro učebnice).

Sundaní korzetu

Sundání korzetu probíhá, jak jinak, na sádrovně. Tentokrát pomocí vibračních pil (jsou dost bezpečné, při styku s čímkoliv měkčím se okamžitě zastaví a samotný kotouč je tupý), takže se zastaví o 3 milimetrovou vrstvu měkkého vyztužení.

Provedou se čtyři řezy a poté se korzet silou roztáhne (a vzhledem k tomu, že je z vrstev do není ani tak těžký). Pokud má léčba pokračovat zhotovuje se sádrový odlitek pro výrobu plastového korzetu.

Pak vás převezou na pokoj. Budou po vás chtít abyste leželi, protože by se vám mohla zamotat hlava a vy spadnout. Je rozhodně lepší vstávat pod dozorem. Když bude stát, budete mít pocit, že stačí máchnout rukama a budete lítat.

Poté se v nemocnici čeká zhruba 3–4 dny na zhotovení plastového korzetu, ten se dá sundat a rychle zase nasadit zpět.

Cvičení

Cvičit budete muset pořád, až do smrti, toho už se prostě nezbavíte :( Měl bych?

Jistě! Myslím, že to za to stojí, pár měsíců za celé stáří nebo za celý zbytek života je dle mě přijatelný obchod.