Jan Drábek

S masovým rozšířením počítačů a internetu se část mezilidské komunikace přenesla i do tohoto „perspektivního" odvětví. Bohužel se tím odkryla další z mnoha lidských nedokonalostí. Právě proto vzniká tento zápisek, kde se pokusím poukázat na některé nešvary a zlozvyky moderní komunikace prostupující všechny známé způsoby výměny zpráv, tedy mail, online diskuze, chat...

Rozhodně nechci tímto textem moralizovat nebo poučovat, lepší je pouze poukázat a bystrý mozek zapřemýšlí sám.

Nadužívání zkratek

Každý se s nimi setkal, do osobní komunikace začínají převažovat z obchodní, kde ji nelze upřít jisté zjednodušení informací a práci s nimi. Ostatně pracovní komunikace je od té vztahové výrazně jednodušší, protože si vystačí s holými fakty (než dojde na boj o kariérní postup a podobné aktivity).

Postupem času každá zkratka ztratí na významu a z toho vyplývají například tyto scénáře:

• „Bipolárnost" - vytvoření pouze dvoustavových situací. Například pro označení emoce pobavení vždy použijete nejsilnější ROFL, lehké distinkce míry pobavení (úsměvné, pobavilo, drsné, popadám se smíchy či nemůžu popadnout dech) zcela zanikají. A tyto lehké nuance jsou potřeba, vždyť právě podle nich zjišťujeme jací jsou naši protějšci, co je baví a čím naopak opovrhují.
  
  Dotaženo o krok dále tak můžete na okolí působit, že máte pouze dva stavy - „bavím se" a „jsem v depresi", většina lidí pomalu normální spokojený stav nepamatuje, a pokud ano, tak jej nemusí celému svému okolí sdělovat.
  
  Svým způsobem totiž sdělovat někomu, že jsem v pohodě, v klidu a cítím se zcela úplně normálně působí v dnešní (individualistické) společnosti jako vrchol nudy, šedi, obyčejnosti - tedy všeho, čeho se západní společnost tak štítí.
• „Zakrnění" - přistoupíte-li na komunikaci pouze prostřednictvím zkratek, symbolů a smajlíku, pak se i diskuze uskromní tomuto novému slovníku - ve zkratkách lze vyjádřit pouze málo z toho co máte skutečně na srdci.
  
  Chcete slovník rozšířit? Můžete, tu svobodu stvořit novou zkratku máte. Prakticky ale akorát vymyslíte něco nového čímž způsobíte zmatení lidí, se kterými se budete bavit. Nedorozumění vede k frustraci a ta je vztahově kontraproduktivní.
  
  Rezignací na tento scénář se vžíváte do Winstona Smithe a přistupujete na unikátní projekt newspeeku. Jediným podstatným rozdílem je, že současný slovník není nikým ovládán. Zatím.

Smajlíci

Nevím jakých cílů měl dosáhnout smajlík podle svého vynálezce, vím však, kde se nachází dnes. Jedním slovem - všude! Starší generace, obecněji ti méně zkušenější s počítači, smajlíky nepoužívá tak nerozvážně jako ta mladší. Oni v klidu napíší zprávu a když mají chvilku nazbyt, otevřou si vyskakovací okno se smajlíky a minutku vybírají nejvýstižnější smajlík.

Mladší na klávesnici v rychlosti vyťukají nějaké z těchto znaků :;-)D a je vymalováno (zabere to méně než 1 sekundu) - na uvažování není čas, jsou prostě ve svém bipolárním emočním světě ve stavu vybuzení, jehož opakem je deprese.

Samotné použití smajlíků slouží k více účelům:

• Když použijete pouze pár vět textu, náladu nelze postřehnout. Je tedy snahou ukázat ji jinak - zkratkou nebo smajlíkem. Někdy je smajlík či symbol vlastně jediné co napíšete.
• Ze zvyku - musím přeci všem ukázat jakou mám dobrou náladu, vždy to dělám... A mimo jiné o tom přesvědčit samy sebe.
• Emoční vydírání - koho nevyvede z míry plačící smajlík, či do ruda rozzuřený obličejíček, když je vlastně normálně nepoužívá ani nevidí.

Otupení jazyka

Libovolný přirozený jazyk je velice flexibilní souhrn pojmů, myšlení a taky pravidel. Na internetu se tyto pravidla často přetvářejí a vytvářejí se tím pajazyky.

• Chronické zdrobňování všeho, všude a vždy je zlozvyk podobný používání zkratek, protože vede k zániku původního označení a nastoluje místo něho jiné inflantilní kafíčko, autítečko...
• Někteří lidé se cítí ještě stále ukřivděni mistrem Janem Husem za jeho vynález nabodeníček, ale přesto přiznejte, kolik z vás cítí ten iracionální pocit nadřazenosti, když se Brit snaží vyslovit slovo „řeřicha". Problém z hlediska výměny zpráv je ale jiný, nepoužití diakritiky může „nepatrně" změnit význam celé zprávy (klasické veš-ves), při rychlejším čtení lze ze slova „krizovka" domyslet „křižovatka" a další 2-3 zprávy můžete řešit tuto banální chybičku.
  
  Při dobré náladě se chybě obě strany zasmějí, v případě napjatější situace jistě dojde k roztržce a následky budou nesrovnatelně horší. V obou situacích ztratíte čas.
  
  (Doby, kdy platili argumenty, že počítač české znaky neumí, jsou dávno pryč. Argumentovat tím, že to neumíme napsat má podobnou váhu jako, že neumíme velké psací Ú.)
• Používání interpunkce a velkých písmen má své opodstatní protože umožňuje logickou výstavbu vět, souvětí a umožňuje nám zachytit časy, akci a následek...
  
  Z tohoto nešvaru vyplývá i potencionální nedorozumění. Názor na strukturu textu samotného se výrazně změnil - někteří lidé sdílí očividně sdílejí nadšení pro humanistické souvětí přes půl stránky, v zápalu nadšení ale očividně zapomínají na tečky, čárky a velká písmena. Jiní zase píšou tak úsečně (a mimo kontext), že by neprošli Turingovým testem.
  
  Není nic „zábavnějšího" než dostat za sebou řazených 50 slov, kde není ani jedna čárka, tečka či velké písmeno - jak máme takové zprávě rozumět? A jak jí vlastně rozuměl pisatel? Ví to, nebo je na tom vlastně stejně a jeho psaný projev pouze odpovídá strukturovanosti jeho myšlení?

Nedorozumění

Výsledkem výše zmíněných zlozvyků může být nedostatek porozumění, změna významu, či naprosté neporozumění mluvčímu. Určitě tomu nepřidají ani další, konkrétní vady:

• Každý z uživatelů se baví na jiné úrovni, jeden vytahuje jeden praktický příklad za druhým, zatímco protistrana se povznáší do všeobjímajícího nadhledu.
• Nevhodný způsob vedení diskuze. Někteří diskutují tak, že v první zprávě deklarují své stanovisko, ze kterého nehodlají ustoupit ani o píď. Lidé, kteří téma postupně naťuknou, snaží se vysvětlit své stanovisko (a někdy se snaží pochopit i protistranu). Bohužel i lidé, kteří nediskutují, ani nedeklarují své stanovisko, protože předkládají, že je jejich okolí zná a bude se jimi řídit.
• A své také sehrává agresivita, která má dvě formy. První forma se většinou objevuje ve veřejných diskuzích (obvykle na zpravodajských serverech), kde pisatelé ventilují svou frustraci z nemohoucnosti spolu se zdánlivou beztrestností.
  Druhá forma spočívá v nedostatku okamžité reakce na námi vyřčenou větu. Nedokážeme rozpoznat náladu druhé strany a spolu s tím, může protistraně připadnout, že naše slova, ať mají jakýkoliv význam, jsou příliš tvrdá, útočná, a my jsme ti, kdo se jí snaží ublížit (dalším extrémem může být, že nejsou dostatečně soucitná a my se stáváme nesoucitnými egoisty).

Tyto tři body, ale nejsou přítomny pouze v internetové komunikaci, pouze jsou podtrhnuty chybějícím neverbálním kontaktem.

Zamrznutí

Jak pokračovat v zamrzlé konverzaci, když byla vyčerpány témata nebo když byla „pokažena" výše popsanými „zlozvyky"? Ve chvílích kdy nevíte jak pokračovat v rozhovoru můžete utéct k jinému tématu, druhá strana si toho však všimne a bude se domnívat, že se o tomto tématu nechcete bavit (či je vám to přímo nepříjemné) - a to nemusí být pravda. Přitom zde hraje roli neochota přiznat, že se nacházíte v slepé uličce a nevíte kudy ven.

Nebo použijete univerzální „hmm" nebo smajlík (ať už v tomto případě znamená cokoliv).

Stavy

Sítě jako ICQ, Jabber, MSN a všechny obdobné mají základní sadu stavů: online, pryč, nerušit (zaneprázdněný). Jejich účel je patrný - mají oznámit protistraně, zda může zahájit rozhovor, nebo radši ne. Přesto je tak málo lidí dodržuje. Určitě jste si všimli, že se někteří kamarádi neustále připojují jako nerušit/pryč a nikdy ne jinak?

Toto je jedna z příčin proč tyto stavy nefungují. Když vás lidé vidí přítomné, chtějí s vámi mluvit nezávisle na stavu. Lidé si mnohdy samy zdůvodní i maličkosti (link na fotku, vtip, který musí přeposlat dále...). Stav nerušit tak pouze změní pozdrav z „Ahoj" na „Promiň, že ruším, ale...".

Hůře naladění jedinci po takovém pozdravu zřejmě vybuchnou a dotyčného seřvou, čímž si přidělávají starosti s kamarádskými vztahy. Chyba je bohužel na jejich straně - nechtěli být rušeni - neměli se přihlašovat!

Nelze celou myšlenku stavů odmítnout, ale bohužel kvůli pár lidem, kteří ji nedodržují se na ni nelze spolehnout.

Nálada

Jak smýšlí ten druhý? Jakou má náladu? Náladu sotva zjistíte ze stavu - někteří přidají text co dělají, jiní hudbu, kterou poslouchají, jiní smajlíka. Jenže tím se dostáváme do bipolárního svět, ve kterém nemůžete tušit zda daná nálada není jen fasáda.

Chcete-li „vysondovat" náladu musíte se s člověkem začít bavit. Bohužel je naivní se domnívat, že se náladu dozvíte na otázku „Jak se daří." Potřebujete navázat dialog a především potřebujete delší text, aby jste mohli číst mezi řádky - právě tam se dozvíte náladu druhé strany.

Bohužel pro takový rozhovor je nezbytné, aby měla druhá strana náladu se s vámi bavit... prostě hlava 22. Aby to nebylo vše, odmítnutí vést rozhovor nemusí nutně znamenat špatnou náladu, může to také znamenat nedostatek času,...

Při samotné komunikaci každá věta okamžitě s napsáním ztrácí přidanou atmosféru žertu, ironie, popíchnutí či opačných nádechů - zpráva je pouhá směs znaků, která bude interpretována čtenářem v jeho aktuálním rozpoložení. Navíc i to co uvidíte mezi řádky bude zkresleno způsobem, jakým se bavíte, jaké máte mezi sebou stereotypy, zažitý slovník a hromada dalších věcí. Tedy přímo babylonské zmatení jazyků.

Závěr

No jak z předchozího textu vidíte, vad na kráse má komunikace přes internet vcelku dost. Rozhodně však nehlásám odstřižení všeho moderního, ale není špatné si uvědomovat, že o jakémkoliv vynálezu můžete říci „dobrý sluha, zlý pán" - protože, je to právě člověk, který si přisvojuje právo soudit co je dobré a zlé.

Nyní znáte některé z lidských zkratek, zjednodušení - existují a vzniknou další. Je potřeba odlišit negativní jevy a snažit se nepřenést je směrem do osobního kontaktu, ale naopak vzít to dobré a vypěstovat to i zde.