Jan Drábek

Tento text vznikl pro potřeby předmětu Základy odborného stylu.

Každý krok velkých softwarových firem je až nedůvěřivě sledován médii, konkurencí a také uživateli jejich produktů. Uváděné novinky jsou marketingovými odděleními přímo opěvovány a média mnohdy tento přístup přebírají. Jindy jsou však schopna poskytnout i kritičtější obrázek reality v oblasti softwaru.

Během tohoto roku se do hledáčku kritiků i uživatelů dostala americká společnost Microsoft po uvedení nové verze operačního systému Windows, označované jako Windows 8.

Každé vydání Windows bývá doprovázeno silnou reklamní kampaní. Nebylo tomu jinak ani u Windows 8. Tato kampaň zasáhla všechna dostupná média od televize po noviny. Jeden aspekt měly všechny reklamní plochy společný, všechny vyzdvihovaly nové uživatelské prostředí nazývané Metro a ve většině případů bylo toto prostředí demonstrováno na tabletu – počítači s dotykovou obrazovkou.

Prostředí Metro je oproti původní koncepci plochy, kterou známe už od prvních Windows 1, značně odlišné. Do Windows 7 včetně bylo uživatelské rozhraní tvořeno pracovní plochou s pojmenovanými ikonami a panelem, ze kterého se vyvolávala nabídka Start obsahující hierarchicky uspořádané zástupce na instalované programy. Spuštěné programy byly zobrazovány do orámovaných oken s možnostmi minimalizace, maximalizace a zavření.

Takto fungující koncept není úplně nejpříjemnější, chceme-li ho používat na mobilních zařízeních, například telefonech a tabletech, protože vyžaduje přesnou práci s myší při interakcích s uživatelským rozhraním, která při použití prstů, například za chůze, nemůže být dosažena.

Prostředí Metro také používá koncept pracovní plochy, ale takové, na které jsou zobrazeny barevné obdélníky, jejichž velikost je výrazně větší než velikost původních ikon na ploše ve starém konceptu. Tyto obdélníky zároveň většinou postrádají název aplikace. Každý obdelníček je buď odkazem na konkrétní aplikaci, nebo průzorem na užitečná data, se kterými právě běžící aplikace pracuje.

Výhody jsou zřejmé, velké obdélníčky umožňují snadné ovládání prsty. Také jasné a velké ikony přidávají na přehlednosti, protože není potřeba při hledání často používaných aplikací číst spoustu názvů programů a mžourat na titěrné ikonky jako v menu starších verzí Windows.

Další výhodou je onen průzor, skrze který můžeme do běžící aplikace nakouknout, například na často čtené zpravodajské servery, nepřečtené e-maily apod. Mnohdy tak není potřeba aplikaci zobrazovat celou.

Snaha zjednodušit grafické rozhraní je více než chválihodná, avšak způsob, jakým to bylo provedeno u Windows 8, je nešikovný. Na konceptu Windows 8 lze totiž najít řadu aspektů, které bych se nebál označit za nevýhody.

Asi nejvýraznější nevýhodou je ztráta orientace na text: popisky jsou vytlačovány ikonami, které by měly být intuitivní. Při čistě konzumním využití počítače pro sledování videí na YouTube, procházení aktualizací stavů na Facebooku nebo přehrávání hudby tento přístup nemusí vadit. Uživatelé jej mohou dokonce přivítat, stačí jim zapamatovat si, jak vypadají ikony konkrétních programů, a vystačí si.

Nicméně uživatelé, jejichž práce s počítači je kreativnější, většinou potřebují pro svou práci větší množství programů, u kterých často závisí víc na jménu než na ikoně, která je mnohdy obecná, nebo dokonce žádná.

Předpokladem použití ikon je jejich výstižnost a konzistentnost. Jejich význam také závisí na kulturním kontextu. Dosažení výstižnosti závisí na kultuře a z hlediska univerzálního operačního systému pro celosvětový trh je prakticky vyloučené.

Konzistentnosti nelze dosáhnout, protože společnost Microsoft není jedinou firmou produkující programy spustitelné v operačním systému Windows.

Ikony také často reprezentují proveditelné funkce určité aplikace. Tyto funkce mají jméno, které ale mnohdy může být skryto ve prospěch ikonky. Například funkce se jménem Smazat může být skryta za ikonkou koše. Jenže pak nemusí být zřejmé, zda tato funkce provede úplné smazání, nebo jen přesun do koše. Uživateli nezbude nic jiného, než si to vyzkoušet.

Učení se práci s prostředím Metro pomocí experimentování nemusí být vždy přínosné. Nedostatek textu, nevýstižnost zobrazovaných ikon, neznalost kontextové nápovědy či její nedostupnost uživatele stresují.

V neposlední řadě čistě ikonové prostředí není přístupné například pro nevidomé, kteří potřebují další programové prostředky pro umožnění interakce s uživatelským rozhraním. Tyto programové prostředky bývají často založeny na předčítání textu a u ikonek fungují pouze v případě, že vývojář danou ikonku v daném kontextu textem označil. Navíc toto označení musí být sémantické, protože nevidomí často nemohou znát paralely ikon s viditelným světem.

Velké společnosti, jakou je i Microsoft, příliš často rozhodují za uživatele a svou volbu mu poté podsouvají, například iluzí nezměnitelnosti. Nezřídka narazíte na uživatele, kteří jsou nespokojeni s určitými aspekty systému Windows a považují je za neřešitelné nedostatky. Bývají pak velmi překvapeni, když lze daný nedostatek odstranit pouhou změnou nastavení.

Vždy budou výrazné tendence pro i proti použití ikonek, pro víc textu i pro míň textu. V určitých situacích je důležitější text a přesnost, v jiných rychlost a jednoduchost. Správný poměr použití ikon a textu závisí na uživateli, a proto by uživatel měl mít možnost přizpůsobit si dané prostředí podle svých požadavků. Zvítězí tedy ta varianta, kterou budou mít uživatelé odvahu vyžadovat.