Jan Drábek

Další týden za mnou přijel kamarád a protože máme oba dva kamarády momentálně na Erasmu v Trondheimu v jehož okolí je řada studentských chat (cabin), rozhodli jsme se udělat výlet na sever a udělat si pravý norský cabin trip.

Nejdřív jsme se ale do Trondheimu museli dostat, což znamenalo 7 hodinovou cestu (je to "jen" 500 km, což se ale při průměrné rychlosti kolem 70 km/h poněkud protáhne), kde jsme dobrali další spoluvýletníky abychom ještě další 2 hodiny cestovali k parkovišti u hlavní silnice poblíž Hognabu, naší chaty.

Tam jsme dorazili přibližně v 19 a v poměrně nepříjemném dešti vyrazili po cestě do kopců. Z cesty jsme odbočili do močálobažin, ve kterých příbývalo sněhu až jsme se chodili výhradně po/v něm.

Počasí se mezitím vylepšilo, ale cesta šla velmi pomalu... po nějakých 3 hodinách (stále ještě za světla) jsme, celkem unavení a s vodou v botách, konečně dorazili do chaty!

Pocity nadšení a zadostiučinění rychle vystřídala "lehká" panika, že nikdo z účastníků nezval sirky/zapalovač. Po krátkém hledání jsme našli jeden zapalovač a tři sirky.

Takže už nic nebránilo rozdělání ohně v kamně a přípravě večeře. Pak už bylo po půlnoci takže bylo na čase jít spát.

Druhý den po příjemně pomalém vstávání, snídani a kochání okolní krajinou (počasí na sobotu vyšlo krásné) jsme se pustili do úklidu a přípravě dalšího dřeva pro další příchozí... a přibližně v 13 hodin se vydali zpátky.

Tentokrát jsme si všichni do jednoho odhlasovali tu druhou trasu s odůvodněním, že se na ní méně určitě namočíme. Boty jsem sice stihl za noc usušit, ale už po hodině jsem v nich měl totálně mokro, protože i když jsme se snažili vybírat trasu po ostrůvcích bez sněhu, ale až do příchodu do posledního údolí to nešlo, sníh byl všude.

Původně jsme se chtěli napojit na turistickou cestu, která byla v mapě avizovaná, ale až na rozhraní posledního údolí jsme pochopili, že je, a ještě dlouho bude, schovaná pod sněhem.

Na posledním vrcholku jsme se zastavili pokochat výhledem do údolí bez sněhu a zbytek cesty už se dal i celkem užít pohledem na divokou norskou krajinu bažina, zurčící tající vody v drobných potůčcích a přibývající vegetace všude okolo.

Po asi 5 hodinách jsme dorazili zpátky k autu, snědli poslední čokoládu a vyjeli zpět do Trondheimu.

V neděli jsme se pak byli podívat v Bymarce odkud je krásný výhled na Trondheim.

Návštěvová přestávka skončila, je na čase se vrhnout do finišování dalších projektů a předmět.