Jan Drábek

Ve studijním harmonogramu UiO jsou na naše poměry nezvykle zasazeny velikonoční prázdniny, těch jsem využil, abych se vrátil domů a potkal se tak se spoustou lidí, nakoupil levnější jídlo, dovezl si nazpátek auto a spoustu dalších věcí na různé cestování (jako PB vařič, ten vám letadlem neprojde… což jsem od spousty jiných věcí osobně naštěstí netestoval).

Shánění všech věcí dalo zabrat, ale vyrazil jsem z Brna v čas… Rozhodl jsem se, že přece nepojedu s prázdným autem sám, a tak jsem si zaregistroval profil na Jízdomatu a našel jsem jednu spolucestující na podtrasu do Prahy a dokonce tři spolucestující z Prahy do Berlína (nepřestane mě fascinovat, že lidi se o takových věcech rozhodují méně než 24 hodin před odjezdem).

Cestu jsem jel dva dny, nejprve do Rostocku přes Prahu a Berlín, cesta ubíhala velmi příjemně, za což můžou i milí spolucestující. V Berlíně byla poněkud zácpa, ale jinak byly dálnice hezky volné a v pravém pruhu jsem celkem ekonomickou rychlostí 100 km/h postupoval vpřed, což se podepsalo i na spotřebě 5.3 l / 100 km. Do Rostocku jsem dojel za západu Slunce, navečeřel se a jal se další tři hodiny čekat na nalodění na trajekt. Pro ty co to nikdy nedělali, vypadá to následovně: po vypopojíždění fronty u brány se zacheckinujete, kde vám dají něco jako boarding pass a lístek do které parkovací řady si máte stoupnout, odtamtud vás nasměruje poměrně dost lidí až do útrob obrovské lodě, kde při cestě vidíte jak „požírá“ celkem nekonečnou řadu vagónů a kamionů… Po zaparkování a zajištění vozidla mizíte buď do kajuty nebo do nějakého prostoru znekomfortněného pro spaní (to abyste si koupili tu kajutu příště).

Druhý den ráno (v 6:15) loď zakotvila a po krátké chvilce vydala svůj obsah na pevninu, odkud jsem najel na E6, ze které jsem až do Osla nesjel (instrukce jako: „příštích 263 km jeďte rovně“ vyloženě žeru, jen bych po nich pak očekával nějaké zadostiučinění, ne instrukci „sjeďte vpravo“… to by zvládl i autopilot). Kolem 8 hodiny jsem si pak na půl hodinku ještě zdřímnul (na odpočívadle :P) a dal teplý čaj… Spaní v trajektových sedačkách budu muset ještě potrénovat.

Začalo svítit sluníčko, ale to vydrželo jen chvíli než jsem vjel do mlhy, která vydržela pár set kilometrů (některé dlouhé mosty měli vyloženě zajímavě tajemnou atmosféru) a před Oslem se zase vyčasilo… Dálnice i kolem vekých měst prakticky prázdné, navíc Švédové i Norové celkem motivují k ekonomické jízdě (maximální rychlost na jejich dálnicích je 100–120, v závislosti na úseku), takže jsem se dostal ve spotřebou až na 4.8 l / 100 km.

V Oslu je momentálně mnohem jarněji než v Brně, příjemné teplo a hřejivé sluníčko :)